Vynikající lovecký pes původem z Rakouska:
Nepříliš nápadný vzhledem, ale mimořádný výkony. Takový je alpský jezevčíkovitý brakýř.
Jedná se o velice pracovitého, vytrvalého, nebojácného, tvrdého a neúnavného lovce, který potřebuje mnoho pohybu a pracovního vyžití.
Můžete ho chovat venku i v domě, ale v každém případě mu musíte dopřát práci.
K lidem se chová bezproblémově, je to dobrý hlídač i společník.
Pokud se ovšem nezabýváte myslivostí, zvažte, jestli by pro vás nebyl vhodnější jiný pes, výběr je veliký.
Pokud jste lovec a potřebujete dobrého parťáka do lesa, určitě byste o tomto plemeni měli uvažovat.
Alpský jezevčíkovitý brakýř
(Alpenländische Dachsbracke)
FCI - Standard Nr. 254 / 18. 06. 1996 / D
Překlad z němčiny: ing. Iva Černohubová
Původ: Rakousko
Datum zveřejnění platného standardu: 10.10.1995
Použití: tento silný a proti veškeré nepřízni odolný pes je používán horskými lovci jako barvář k dosledům spárkaté zvěře, nebo jako honič na stopě zajíce a lišky.
Klasifikace FCI: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná
Sekce 2 barváři
S pracovní zkouškou (honičská a barvářská zkouška).
Krátký výtah z historie: Již od pradávna se užívali k lovu psi, kteří svým vzhledem velmi připomínali dnešní alpské brakýře. V roce 1881 a 1885 si princ následník Rudolf Habsburský vyžádal od svých profesionálních myslivců z Mürzstegu a Ischlu na svoje dlouhé lovecké výpravy do Turecka a Egypta tyto alpské brakýře. V roce 1932 byl alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř (v orig.znění „Alpenländische-Erzgebirgler Dachsbracke“) uznán rakouskou horskou kynologickou organizací jako třetí plemeno barváře. V roce 1975 bylo jeho jméno změněno na „alpský jezevčíkovitý brakýř“ a FCI uznala Rakousko za zemi původu tohoto plemene. V roce 1991 FCI zařadila alpského brakýře do skupiny 6 mezi barváře.
Celkový vzhled: je to silný lovecký pes, s nízkýma nohama a silnou konstitucí; kosti jsou silné, srst přiléhavá a svalstvo pevné.
Důležité proporce:
• Poměr mezi výškou v kohoutku a délkou těla je 2:3.
• Poměr mezi délkou čenichové a lebeční části je 9:10.
Vlastnosti/Povaha: Výraz je inteligentní a přátelský. Je nebojácný.
Hlava:
Část lebeční:
Mozkovna: je mírně klenutá. Dělící rýha je zřetelná, týlní hrbol nevýrazný.
Stop: přechod mezi mozkovnou a čenichem je výrazný.
Část obličejová:
Nos: je černý.
Čenichová partie: je silná.
Pysky: jsou přiléhající, černě pigmentované, tvoří mírně zaoblený oblouk.
Čelisti / Zuby: zuby mají nůžkový nebo klešťový skus, jsou silné a kompletní. Kompletní chrup čítající 42 zubů je žádoucí. Chybění 2 P1 nebo P2 (premoláry 1 nebo 2) je tolerováno. Moláry M3 nejsou brány v potaz.
Oči: duhovka je tmavě hnědá. Oční víčka jsou černě orámována a těsně přiléhají k oční kouli.
Uši: jsou zavěšené vysoko, nemají záhyby, jsou hladké a široké, svěšené, středně dlouhé (natažené musí dosahovat k řezákům); jejich konec je dobře zaoblený.
Krk: svalnatý a ne příliš dlouhý.
Horní linie: trup je silný, dobře osvalený, protáhlý.
Kohoutek: je mírně vyznačen.
Hřbet: je rovný.
Bedra: jsou krátká a široká.
Záď: má malý sklon.
Hrudník: je široký a hluboký a výrazným předhrudím. Hloubka hrudníku by měla být asi polovinou kohoutkové výšky.
Dolní linie a břicho: mírně vtažené.
Ocas: je vysoko nasazený, silný u kořene; srst na spodní straně je delší (tvoří kartáč); natažený dosahuje těsně k zemi, je nesen níže.
Končetiny:
Hrudní končetiny: jsou rovné a silné. V poměru k tělu se nohy zdají krátké.
Lopatky: lopatky dobře přiléhají k hrudnímu koši, jsou dlouhé šikmé a silně osvalené.
Pánevní končetiny:
Celkově: jsou svalnaté, silné a správně zaúhlené. Při pohledu zezadu jsou rovně postavené (v ose).
Tlapky: jsou silné a kulaté. Prsty jsou sevřené, polštářky silné a drápy černé.
Krok: pohyb pokrývá dobře terén; nemá drobivý krok; preferovaný pohyb je klus.
Kůže: je pružná, pevná, bez vrásek.
Osrstění:
Srst: osrstění tvoří velmi husté pesíky a hustá podsada. Tato velmi přiléhavá srst pokrývá celé tělo.
Zbarvení: Ideální zbarvení je tmavá jelení červeň s lehkou příměsí nebo bez příměsi černé; nebo černé s jasně ohraničenými znaky červenohnědého pálení na hlavě (čtyřočko = znaky nad očima tvoří vlastně další pár očí), na hrudi, na končetinách, na tlapkách a na spodní straně ocasu. Bílý znak (hvězda) na hrudi je tolerován.
Výška:
Kohoutková výška: 34-42 cm
Ideální výška pro psy: 37-38 cm
Ideální výška pro feny 36-37 cm
Vady: Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za vady a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a se zřetelem na jejich vliv na zdraví a pohodu psa.
• Slabá kostra
• Nedostatečné osvalení
• Příliš špičatá příliš dlouhá nebo příliš krátká čenichová partie
• Příliš světlé oko, volná víčka
• Ucho krátké nebo špičaté
• Volná lopatka
• Špatné postavení hrudních nebo pánevních končetin
• Srst řídká nebo příliš krátká
• Jakékoliv jiné zbarvení, než uvádí standard
Vylučující vady:
• Agresivita nebo bojácnost
• Všechny odchylky, které podstatně omezí lovecké použití psa
• Chybění více jak dvou premolárů P1 nebo P2. (M3 nejsou brány v potaz -nepočítá se s nimi)
• Výška menší než 34 cm a přesahující 42 cm
• Slabá povaha
Psi , kteří vykazují zřetelné fyzické abnormality anebo poruchy chování, musí být diskvalifikováni (vyloučeni z posuzování).
(Alpenländische Dachsbracke)
FCI - Standard Nr. 254 / 18. 06. 1996 / D
Překlad z němčiny: ing. Iva Černohubová
Původ: Rakousko
Datum zveřejnění platného standardu: 10.10.1995
Použití: tento silný a proti veškeré nepřízni odolný pes je používán horskými lovci jako barvář k dosledům spárkaté zvěře, nebo jako honič na stopě zajíce a lišky.
Klasifikace FCI: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná
Sekce 2 barváři
S pracovní zkouškou (honičská a barvářská zkouška).
Krátký výtah z historie: Již od pradávna se užívali k lovu psi, kteří svým vzhledem velmi připomínali dnešní alpské brakýře. V roce 1881 a 1885 si princ následník Rudolf Habsburský vyžádal od svých profesionálních myslivců z Mürzstegu a Ischlu na svoje dlouhé lovecké výpravy do Turecka a Egypta tyto alpské brakýře. V roce 1932 byl alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř (v orig.znění „Alpenländische-Erzgebirgler Dachsbracke“) uznán rakouskou horskou kynologickou organizací jako třetí plemeno barváře. V roce 1975 bylo jeho jméno změněno na „alpský jezevčíkovitý brakýř“ a FCI uznala Rakousko za zemi původu tohoto plemene. V roce 1991 FCI zařadila alpského brakýře do skupiny 6 mezi barváře.
Celkový vzhled: je to silný lovecký pes, s nízkýma nohama a silnou konstitucí; kosti jsou silné, srst přiléhavá a svalstvo pevné.
Důležité proporce:
• Poměr mezi výškou v kohoutku a délkou těla je 2:3.
• Poměr mezi délkou čenichové a lebeční části je 9:10.
Vlastnosti/Povaha: Výraz je inteligentní a přátelský. Je nebojácný.
Hlava:
Část lebeční:
Mozkovna: je mírně klenutá. Dělící rýha je zřetelná, týlní hrbol nevýrazný.
Stop: přechod mezi mozkovnou a čenichem je výrazný.
Část obličejová:
Nos: je černý.
Čenichová partie: je silná.
Pysky: jsou přiléhající, černě pigmentované, tvoří mírně zaoblený oblouk.
Čelisti / Zuby: zuby mají nůžkový nebo klešťový skus, jsou silné a kompletní. Kompletní chrup čítající 42 zubů je žádoucí. Chybění 2 P1 nebo P2 (premoláry 1 nebo 2) je tolerováno. Moláry M3 nejsou brány v potaz.
Oči: duhovka je tmavě hnědá. Oční víčka jsou černě orámována a těsně přiléhají k oční kouli.
Uši: jsou zavěšené vysoko, nemají záhyby, jsou hladké a široké, svěšené, středně dlouhé (natažené musí dosahovat k řezákům); jejich konec je dobře zaoblený.
Krk: svalnatý a ne příliš dlouhý.
Horní linie: trup je silný, dobře osvalený, protáhlý.
Kohoutek: je mírně vyznačen.
Hřbet: je rovný.
Bedra: jsou krátká a široká.
Záď: má malý sklon.
Hrudník: je široký a hluboký a výrazným předhrudím. Hloubka hrudníku by měla být asi polovinou kohoutkové výšky.
Dolní linie a břicho: mírně vtažené.
Ocas: je vysoko nasazený, silný u kořene; srst na spodní straně je delší (tvoří kartáč); natažený dosahuje těsně k zemi, je nesen níže.
Končetiny:
Hrudní končetiny: jsou rovné a silné. V poměru k tělu se nohy zdají krátké.
Lopatky: lopatky dobře přiléhají k hrudnímu koši, jsou dlouhé šikmé a silně osvalené.
Pánevní končetiny:
Celkově: jsou svalnaté, silné a správně zaúhlené. Při pohledu zezadu jsou rovně postavené (v ose).
Tlapky: jsou silné a kulaté. Prsty jsou sevřené, polštářky silné a drápy černé.
Krok: pohyb pokrývá dobře terén; nemá drobivý krok; preferovaný pohyb je klus.
Kůže: je pružná, pevná, bez vrásek.
Osrstění:
Srst: osrstění tvoří velmi husté pesíky a hustá podsada. Tato velmi přiléhavá srst pokrývá celé tělo.
Zbarvení: Ideální zbarvení je tmavá jelení červeň s lehkou příměsí nebo bez příměsi černé; nebo černé s jasně ohraničenými znaky červenohnědého pálení na hlavě (čtyřočko = znaky nad očima tvoří vlastně další pár očí), na hrudi, na končetinách, na tlapkách a na spodní straně ocasu. Bílý znak (hvězda) na hrudi je tolerován.
Výška:
Kohoutková výška: 34-42 cm
Ideální výška pro psy: 37-38 cm
Ideální výška pro feny 36-37 cm
Vady: Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za vady a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a se zřetelem na jejich vliv na zdraví a pohodu psa.
• Slabá kostra
• Nedostatečné osvalení
• Příliš špičatá příliš dlouhá nebo příliš krátká čenichová partie
• Příliš světlé oko, volná víčka
• Ucho krátké nebo špičaté
• Volná lopatka
• Špatné postavení hrudních nebo pánevních končetin
• Srst řídká nebo příliš krátká
• Jakékoliv jiné zbarvení, než uvádí standard
Vylučující vady:
• Agresivita nebo bojácnost
• Všechny odchylky, které podstatně omezí lovecké použití psa
• Chybění více jak dvou premolárů P1 nebo P2. (M3 nejsou brány v potaz -nepočítá se s nimi)
• Výška menší než 34 cm a přesahující 42 cm
• Slabá povaha
Psi , kteří vykazují zřetelné fyzické abnormality anebo poruchy chování, musí být diskvalifikováni (vyloučeni z posuzování).