WWW.VYBERPSA.CZ – VYBER SI SPRÁVNÉHO PSA

O plemenu entlebuchský salašnický pes

Entlebušský
Entlebuchský salašnický pes. Zdroj: Wikipedie Autor: Leuchtender Hund.






Popis plemene připravuji.

Vlastnosti plemene si zatím můžete přečíst ve standardu FCI, který je níže na této stránce.









Standard plemene:

FCI standard č.: 47 / 28.06.2002 / D

ENTLEBUCHSKÝ SALAŠNICKÝ PES (ENTLENBUCHER SENNENHUND)

ZEMĚ PŮVODU: Švýcarsko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 28. 11. 2001.

POUŽITÍ: Honicí, strážní a hlídací pes ke hlídání statků. Dnes také všestranný pracovní pes a příjemný rodinný pes.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači,
molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 3 Švýcarští salašničtí psi.
Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Entlebušský pes je nejmenším plemenem ze švýcarských salašnických psů. Pochází z Entlebuchu, což je údolí v oblasti kantonů Luzern a Bern. První popis pod názvem "Entlibucherhund" pochází z roku 1889, ale ještě dlouho poté se appenzellerský a entlebušský pes od sebe vůbec nerozlišovali. V roce 1913 představil profesor Heim, velký milovník podporující intenzivně plemena švýcarských salašnických psů, čtyři exempláře tohoto malého honáckého psa s vrozeně zkráceným ocasem na výstavě psů v Langenthalu. Na základě posudků rozhodčích byli tito psi zaneseni jako čtvrté plemeno salašnických psů do švýcarské plemenné knihy psů SHSB. První standard byl však zpracován až v roce 1927 a po 20. srpnu 1926 následovalo na základě iniciativy Dr. B.Kohlera založení švýcarského klubu pro entlebušské salašnické psy, který se nadále věnoval rozvoji a čistokrevnému chovu tohoto plemene. Jak nízký počet zápisů do plemenné knihy SHSB ukazuje, toto plemeno se rozvíjelo jen pomalu. Entlebušský salašnický pes získal nový podnět v okamžiku, kdy lidé odhalili a prokázali jeho vrozené vlastnosti živého a neúnavného honáckého psa a jeho vynikající vlohy pracovního plemene. Dnes, třebaže je stále ještě málo početný, nalezl tento atraktivní trojbarevný pes své milovníky a těší se stále rostoucí oblibě také jako rodinný pes.

CELKOVÝ VZHLED: Bezmála středně velký, kompaktně stavěný pes lehce obdélníkového formátu, trojbarevný jako všechna plemena švýcarských salašnických psů, velmi pohyblivý a mrštný. Čilý, bystrý, chytrý a přátelský výraz tváře.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
• Poměr kohoutkové výšky k délce těla = 8 : 10.
• Poměr délky tlamy k délce mozkovny = 9 : 10.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný; vůči osobám, které dobře zná, je dobromyslný a příchylný; vůči cizím lehce nedůvěřivý; nepodplatitelný hlídač; veselý a učenlivý.

HLAVA: V harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá, suchá. Podélné osy tlamy a mozkovny jsou víceméně paralelní.

MOZKOVNA:
Lebka: Dost plochá, poměrně široká v nejširším místě mezi nasazením uší, k tlamě se trochu zužuje; týlní hrbol stěží patrný; čelní rýha málo vyjádřená.
Stop: Málo vyvinutý.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Černá, lehce vystupující před přední okraj pysků.
Tlama: Silná, dobře modelovaná, od čela a lící zřetelně odsazená, stejnoměrně se zužuje, ale není špičatá; trochu kratší než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu. Hřbet nosu rovný.
Pysky: Málo vyvinuté, těsně přiléhající k čelisti; okraj pysků černě pigmentovaný.

Čelisti / zuby: Silný, pravidelný a úplný nůžkový skus. Klešťový skus se toleruje. Chybění 1-2 PM1 (prvních třeňových zubů) se toleruje. Na chybějící M3 (3. stoličky) se nebere zřetel.
Líce: Málo vyvinuté.
Oči: Poměrně malé, okrouhlé, tmavě hnědé až barvy lískových oříšků. Výraz: živý, přátelský, pozorný. Oční víčka dobře přiléhající; okraje víček černě pigmentované.
Uši: Ne příliš velké; vysoko a poměrně široce nasazené; ušní boltce visící, trojúhelníkového tvaru, na špičce dobře zaoblené; pevná a dobře vyvinutá ušní chrupavka; v klidu ploše přiléhající; při vzbuzené pozornosti psa v nasazení lehce zvednuté a směřují dopředu.

KRK: Středně dlouhý, silný, suchý, plynule přecházející do trupu.

TRUP: Silný, lehce obdélníkový.
Hřbet: Rovný, pevný a široký; Poměrně dlouhý.
Bedra: Silná, ohebná, ne příliš krátká.
Záď: Lehce spadající, poměrně dlouhá.
Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům. Výrazné předhrudí; žebra přiměřeně klenutá; hrudní koš protáhlý, oválného průřezu.
Spodní linie z profilu a břicho: Málo vtažené.

OCAS:
• Přirozený ocas plynule navazující na lehce skloněnou záď. U nesení ocasu snaha o lehce visící nebo zcela visící ocas.
• Vrozené zkrácení ocasu.
Dlouhý ocas a vrozeně zkrácený ocas jsou rovnocenné.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINA: Silně osvalená, ale ne příliš těžká; není postavena ani příliš úzce, ani příliš široce. Běhy jsou krátké, robustní, rovné, souběžné a postavené dobře pod tělem.
Plece: Svalnaté; lopatka dlouhá, šikmá a dobře přiléhající.
Nadloktí: Stejně dlouhé nebo jen o málo kratší než lopatka. Úhel s lopatkou zhruba 100 až 120°.
Loket: Dobře přiléhající.
Předloktí: Poměrně krátké, rovné, dobré síly kostí, suché.
Nadprstí: Při pohledu zepředu plynule navazuje na předloktí; při pohledu ze strany jen velmi mírný úhel; poměrně krátké.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Dobře osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny nepříliš úzce, jsou rovné a rovnoběžné.
Stehna: Poměrně dlouhá, v koleni tvoří s lýtkem poměrně otevřený úhel. Stehna široká a silná.
Lýtko: Zhruba stejně dlouhé jako stehno; suché.
Hlezno: Silné, poměrně hluboko posazené, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Poměrně krátké, robustní, svisle postavené a v obou pohledech rovnoběžné. Paspárky se musí odstranit s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno.

TLAPY: Oblé, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Směřují rovně dopředu; drápy jsou krátké a silné; polštářky pevné a odolné.

CHODY: Prostorný, uvolněný a lehce plynulý průběh pohybu se silným posunem vycházejícím z pánevní končetiny; při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

OSRSTĚNÍ

SRST: Patrová srst. Krycí srst krátká, pevně přiléhající, tvrdá a lesklá. Podsada hustá. Lehce zvlněná srst na kohoutku a / nebo hřbetě se sice toleruje, ale není žádoucí.

BARVA A ODZNAKY: Typické trojbarevné zbarvení. Základní barva je černá s pokud možno symetrickými tříslově zbarvenými (žlutá až hnědavě rezavá barva) a bílými odznaky. Tříslově zbarvené znaky se nacházejí nad očima, na lících, na tlamě a na hrdle, po stranách hrudníku a na všech čtyřech končetinách, přičemž na končetinách musí tříslová barva ležet mezi černou a bílou.
Podsada: tmavě šedá až hnědavá.
Bílé odznaky:
• Dobře viditelná, úzká bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu.
• Bílá od brady přes hrdlo bez přerušená až na hruď.
• Bílá na všech čtyřech tlapách.
• U dlouhého ocasu je žádoucí bílá špička.
Nežádoucí ale tolerované zbarvení: malá bílá skvrna na šíji (ne větší než zhruba půlka dlaně).

VELIKOST:
Kohoutková výška: Psi: 44 - 50 cm, tolerance do 52 cm
Feny: 42 - 48 cm, tolerance do 50 cm

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
• Chybějící pohlavní výraz.
• Silné odchylky od ideálních proporcí.
• Příliš hrubé nebo příliš jemné kosti.
• Nedostatečné osvalení.
• Kulatá mozkovna.
• Silně vyjádřený stop.

• Krátká, příliš dlouhá nebo špičatá tlama; hřbet nosu jiný než rovný.
• Lehký předkus.
• Chybějící zuby kromě dvou 1. třeňových zubů.
• Oči příliš světlé, příliš hluboko usazené nebo vystupující.
• Nedostatečně uzavřená víčka.
• Uši příliš hluboko nasazené, příliš malé nebo příliš špičaté, nesené odstávající; složené ucho.
• Hřbet příliš krátký, spáditý nebo kapří hřbet.
• Záď přestavěná nebo silně spadající.
• Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý; chybějící předhrudí.
• Zalomený ocas, ocas nesený nad hřbetem.
• Strmé zaúhlení hrudních končetin.
• Vytočené nebo křivé přední běhy.
• Měkká nebo prošlápnutá zápěstí.
• Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin; sbíhavý postoj.
• Tlapy podlouhlé, málo klenuté prsty.
• Chody krátké, strnulý pohyb, sbíhavý, křížící se pohyb.
• Chyby kresby srsti:
- Přerušená lysina.
- Bílá skvrna na šíji větší než zhruba půlka dlaně.
- Bílá dosahující zřetelně nad zánártí.
(holinky)
- Bílá není na všech čtyřech tlapách.
- Průběžný bílý obojek (vážná vada)
- Rozdělená bílá na hrudi (vážná vada)
- Hrudní končetiny: chybějící rezavě červená mezi bílou a černou (vážná vada)
- Chybějící bílá kresba na hlava, hlava zcela
černá (velmi vážná vada).
• Nejisté chování, nedostatek temperamentu, lehká agresivita.

VYLUČUJÍCÍ VADY:
• Bojácnost, agresivita.
• Podkus, výrazný předkus, zkřížený skus.
• Entropium, ektropium.
• Žluté dravčí oko, skleněné oko, modré oči.
• Zatočený ocas.
• Příliš dlouhá, jemná srst; chybějící podsada.
• chyby barvy:
- Chybějící trojbarevné zbarvení.
- Základní barva jiná než černá.
• Nedostatečná velikost, nadměrná velikost ve srovnání s údaji o toleranci.

Napište mi o svých zkušenostech s entlebuchským salašnickým psem!

Chcete mi poslat zprávu?

TOPlist