WWW.VYBERPSA.CZ – VYBER SI SPRÁVNÉHO PSA

O plemenu malý münsterlandský ohař

Malý
Babette Badaine, fena, chov: chovatelská stanice Badaine

Malý münsterlandský ohař je pes chytrý a učenlivý, nekonfliktní povahy, který udělá ledacos, aby se zavděčil pánovi. Má příjemnou a radostnou povahu.
Při práci je ovšem velice odolný a vytrvalý, vždyť je to původem lovecký pes, v němž koluje krev španělů a je na využití v myslivosti šlechtěn. Je nutné počítat s jeho silně vyvinutým loveckým pudem.
Pes není úplně vhodný k začátečníkům, pokud si ho pořídí začínající chovatel, měl by si najít někoho, kdo mu s ním poradí a pomůže.
S ostatními psy si většinou dobře rozumí, stejně tak s domácími zvířaty. Bezpodmínečně potřebuje kontakt s pánem.
Pokud mu dopřejete dostatek pohybu na procházkách, může žít i v bytě.
Na procházkách je dobré nechat ho patřičně vysportovat, případně si zaplavat. Skvělý parťák na agility, sporty se psy jako je dogtrekking atd.
Není od věci dopřát münsterlandovi lovecký výcvik, vždyť pro lov byl vyšlechtěn.
Pokud uvažujete o středně velkém a hodném psu, který bude parťákem při sportu, určitě popřemýšlejte i o malém münsterlandském ohaři.


Standard plemene:

Malý münsterlandský ohař
(Kleiner Münsterländer Vorstehhund)

Standard FCI č. 102/17.03.2005/ F

Překlad:
Překlad do francouzštiny: Monique Pras a R. Triquet
Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková

Původ: Německo

Datum zveřejnění platného standardu: 09.11.2004

Použití: všestranný lovecký pes

Klasifikace F.C.I.: Skupina 7 stavěcí psi (ohaři)
Sekce 1.2 stavěcí psi kontinentální dlouhosrstí
S pracovní zkouškou;

Krátký výtah z historie:
Okolo roku 1870 existoval v oblasti Münsteru typ ptačího psa s dlouhou srstí, který uměl dobře vystavovat, měl dobrý nos při veškeré práci a také uměl přinášet.
V roce 1906 pěvec z Land, básník Hermann Löns za pomoci svých bratrů začal vyhledávat poslední jedince plemene, které se nazývalo „Heidebracke“. Překřtil je na „Heidewachtel“ -„Dlouhosrstý z Land“. Ve stejném období baron von Bevervörde-Lohburg a ředitel školy Reimann z Burgsteinfurtu se dopracovali prvních výsledků díky liniové plemenitbě. V následujícím období se objevila ve Vestfálsku varieta, nazývaná „z Dorsteru“. Následovalo založení „Asociace malého münsterského ohaře“ 17. března 1912. To znamenalo stanovení jasného cíle, kterým byl čistokrevný chov a selekce malého dlouhosrstého stavěče, který se choval v okolí Münsteru již po desetiletí. Poněvadž však nebyl definován jasný standard a charakteristika plemene, chov ani činnost asociace nepřinesly potřebné výsledky. Až v roce 1921 se začalo chovat podle standardu, který publikoval Dr. Friedrich Jungklaus.

Celkový vzhled: středně velký pes harmonicky stavěný, silný, vznešený a elegantní, vyvážených
proporcí. Ušlechtilá hlava. V postoji jsou jeho linie plynulé a ocas je nesen vodorovně. Na předních nohou tvoří srst praporce, na stehnech kalhoty a na ocase dlouhou vlajku.
Lesklá srst musí být rovná nebo mírně zvlněná, přiléhající a nepříliš dlouhá. Pohyb je harmonický a dobře pokrývá terén.

Důležité proporce: délka těla, měřená od výstupku hrudní kosti k sedacímu hrbolu, nesmí přesahovat
kohoutkovou výšku o více jak 5 cm. Délka mozkovny měřená od týlního hrbolu ke stopu je stejná, jako délka čenichové partie od nosu ke stopu.

Použití/Povaha: Malý münsterlandský ohař je inteligentní a chápavý; je velmi temperamentní a
vyrovnaný, s pevnou povahou. Je pozorný a přátelský ve vztahu k člověku (je to dobrý rodinný pes); snadno se socializuje, udržuje přirozeně úzký vztah se svým psovodem (je schopný pracovat ve smečce). Je to všestranný lovecký pes, má silně vyvinutý lovecký pud, pevné nervy a správně reaguje na zvěř.

Hlava: typ je definován hlavou a výrazem;

Mozková část:
Mozkovna: ušlechtilá, suchá, plochá nebo mírně klenutá;

Obličejová část:
Nos: jednobarevný hnědý;
Čenichová partie: silná, dlouhá, nosní hřbet rovný;
Pysky: krátké, přiléhavé, dobře pigmentované, jednobarevně hnědé;
Čelist/Zuby: zuby jsou silné, bílé; čelisti silné; skus nůžkový; zuby správně postavené, chrup úplný;
horní řezáky překrývají spodní, aniž by s nimi ztratily kontakt, jsou korektně postavené v čelistech. Chrup tvoří 42 zubů podle zubního vzorce, s tolerancí plus minus 2 P1;
Líce: silné, svalnaté;
Oči: středně velké, ani vystouplé, ani vpadlé hluboko v očních důlcích; upřednostňovány jsou
tmavě hnědé; Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli a zakrývají spojivky;
Uši: široké, vysoko nasazené, dobře přiléhající k hlavě, jsou zakončené do špičky, natažené nepřesahují koutek;

Krk: jeho délka je v souladu s celkovou stavbou těla, směrem ke trupu se rovnoměrně zesiluje; vrcholy lopatek jsou mohutně osvalené a mírně klenuté. Krk je suchý, bez laloku
Tělo:
Horní linie: rovná, mírně spáditá;
Kohoutek: patrný;
Hřbet: pevný, svalnatý; páteř musí být zakryta svalstvem;
Bedra: krátká, široká, svalnatá;
Záď: dlouhá a široká, svalnatá, nesmí být sražená, ale velmi mírně skloněná směrem k ocasu; pánev je široká;
Hrudník: je spíše hluboký než široký, co nejdelší; žebra jsou dobře klenutá;
Spodní linie a břicho: pozvolna se zvedá směrem k zádi, tvoří elegantní křivku, je suchá;

Ocas: je nasazen vysoko, pokrytý dlouhou srstí, ; je středně dlouhý, silný u kořene, směrem ke konci pozvolna zeslabuje; v klidu je nesen svěšený, v pohybu vodorovně, nesmí být nesen příliš nad linií hřbetu ani příliš zatočený do výšky, v poslední třetině se může zatáčet směrem vzhůru;

Končetiny:
Hrudní končetiny: při pohledu zepředu jsou rovné a co nejvíce rovnoběžně postavené; při pohledu z profilu jsou postavené pod tělem; Výška od země k lokti se má co nejvíce přibližovat výšce od lokte ke kohoutku;
Lopatky: lopatky přiléhají těsně k hrudnímu koši a jsou mohutně osvalené; s ramenní kostí svírají úhel, blížící se 90°.
Rámě: je co nejdelší, svalnaté;
Lokty: přiléhají dobře k k tělu, nejsou vybočené ani vbočené; rámě s předloktím svírá správný úhel.
Předloktí: kosti jsou silné, je kolmo postavené;
Kotník: silný;
Záprstí: je mírně šikmo postavené;
Tlapky: kulaté a klenuté, prsty jsou sevřené,; polštářky jsou dostatečně tvrdé, silné a odolné; srsti nesmí být mezi prsty příliš mnoho; jsou rovnoběžně postavené, a to v postoji i v pohybu, nesmí směřovat ani k sobě (sbíhat), ani od sebe (rozbíhat).
Pohyb: je prostorný, vychází ze zádi a dobře pokrývá terén, je koordinovaný; končetiny se pohybují v ose; pes se pohybuje přímo; mimochod je nežádoucí;

Kůže: je přiléhavá, netvoří vrásky;

Zevnějšek:
Srst: hustá, středně dlouhá, hladká až mírně zvlněná, přiléhavá, nepropouštějící vodu; linie (kontury) těla nesmí být zakryty příliš dlouhou srstí. Musí svojí hustotou zajistit co nejlepší ochranu proti nepohodě, přírodnímu prostředí a zranění; srst krátká a přiléhavá na uších je chybou. Přední nohy mají praporce, na pánevních tvoří delší srst kalhotky, dosahující až k hlezennímu kloubu; Příliš dlouhá a splývavá srst na hrudníku je nežádoucí.
Zbarvení: hnědé a bílé, bělouš s rozsáhlými hnědými plotnami nebo pláštěm, stříkaný; lysinka na hlavě je přípustná; plavé znaky jsou povoleny na čenichu, nad očima okolo řitního otvoru (Jungklausovy znaky).

Výška:
Kohoutková výška: psi: 54 cm
feny: 52 cm
s tolerancí plus – minus 2 cm;

Chyby: všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Hrubé vady:
• hrubá tělesná konstrukce, příliš hrubá kostra
• disharmonie mezi tělem, krkem a kohoutkovou výškou
• světlé skvrny nebo depigmentace více jak 50% nosní houby
• špičatý čenich; nosní hřbet proláklý nebo klenutý

Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.

NB: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku;

Napište mi o svých zkušenostech s malým münsterlandským ohařem!

Chcete mi poslat zprávu?

TOPlist