Dandie Dinmont teriér je malý až středně velký pes původem z pohraničních oblastí Skotska a Anglie. Je pojmenován po postavě ze románu "Guy Mannering" od Sira Waltera Scotta, ve kterém se vyskytuje postava farmáře jménem Dandie Dinmont, který měl tyto teriéry.
Dandie Dinmont teriéři mají charakteristický vzhled s dlouhým tělem, krátkýma nohama a výraznou hlavou s dlouhými vousy. Mají dvě základní barevné varianty, a to pepřovou (stříbřitě šedou) a hořčicovou (světle žlutou). Jsou to aktivní a odvážní psi se silným loveckým pudem. Mívají nezávislou povahu a jsou také známí svou oddaností své rodině.
Dandie Dinmont teriéři jsou vzácnějším plemenem, ale stále jsou chováni jako společníci a výstavní psi. Pokud máte zájem o toto plemeno, je důležité vyhledat důvěryhodného chovatele, který se specializuje na Dandie Dinmont teriéry, aby se zajistilo správné a zdravé štěně.
DANDIE DINMONT TERIÉR
Standard FCI č. 168 / 01.12.1997
ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie
DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO
PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987
VYUŽITÍ: teriér
KLASIFIKACE FCI: skupina 3 teriéři
sekce 2 nízkonozí teriéři
Bez pracovní zkoušky.
CELKOVÝ VZHLED: Typická hlava porostlá krásnou hedvábnou srstí, s velkýma, moudrýma a inteligentníma očima. Hlava kontrastně doplňuje dlouhé, nízké lasicovité tělo. Krátké, silné končetiny; srst je odolná proti vlivům počasí.
CHOVÁNÍ / POVAHA: Hravý, dovedný teriér. Nezávislý, velmi inteligentní, odhodlaný, vytrvalý, vnímavý, laskavý a důstojný.
HLAVA: Silně utvářená, velká, avšak úměrná k velikosti psa; mimořádně vyvinuté svaly, zejména svaly maxilární (čelistní).
LEBEČNÍ ČÁST:
Lebka: Široká, směrem k očím se zužuje a v oblasti od vnitřního koutku oka k týlu měří zhruba stejně jako od ucha k uchu. Čelo je správně vyklenuté. Hlava je pokrytá velmi jemnou hedvábnou srstí, která se neomezuje pouze na čupřinu.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: Černý.
Morda: Poměr k lebce je asi 3 : 5. Na nosním hřbetě je trojúhelníkovitá lysina, která směřuje od nosu zpět k očím v šířce zhruba 2,5 cm.
Líce: Postupně se zužují směrem k hluboké a silné mordě.
Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Jakákoli odchylka je vysoce nežádoucí. Zuby jsou velmi silné, zejména špičáky, které jsou na malého psa mimořádně velké. Špičáky navzájem dobře zapadají a dodávají tak psovi nejvyšší možnou sílu držet a trhat. Vnitřek tlamy je černý nebo tmavě zbarvený.
Oči: Tmavě ořechové barvy, posazené daleko od sebe a nízko; velké, jasné, plné a kulaté, nikoli však vypoulené.
Uši: Svěšené, nasazené dobře vzadu a daleko od sebe, nízko na lebce. Visí těsně podle lící, u základny velmi lehce vyčnívají. V místě nasazení jsou široké a zužují se téměř do špičky; přední část ucha spadá podél hlavy od svého nasazení až ke špičce téměř rovně dolů. Chrupavka a kůže ucha je velmi tenká. Délka ucha činí 7,5 až 10 cm. Barva uší ladí s barvou těla. U psa barvy pepře jsou uši pokryté jemnou, rovnou, tmavou srstí (v některých případech téměř černou).
U psa barvy hořčice má srst na uších barvu hořčicovou, a to o odstín tmavší než má tělo, nikoli však černou. V obou případech se vyskytuje tenký chomáček světlé srsti, který začíná zhruba 5 cm nad špičkou ucha a má téměř stejnou barvu a strukturu jako čupřina, čímž je uchu dodán příznačný vzhled. Toto zakončení ucha se nemusí objevit do věku 2 let.
KRK: Velmi svalnatý, dobře vyvinutý a silný, vykazující velkou sílu. Dobře usazený do ramen.
TĚLO: Dlouhé, silné a pružné.
Hřbet: Poněkud nízký u ramen, s lehkou křivkou směřující dolů a odpovídajícím obloukem přes bedra; slabý pozvolný pokles od vrcholu beder ke kořeni ocasu. Páteř je dobře osvalena.
Hrudník: Dobře vyvinutý a mezi hrudními končetinami sestupující hluboko dolů.
Žebra: Dobře klenutá a oblá.
OCAS: Poněkud krátký, délka 20-25 cm, poměrně silný (tlustý) u kořene, v délce zhruba 10 cm sílí a pak se zužuje do špičky. Není zakroucený ani stočený, avšak tvoří křivku jako turecká šavle. Konec ocasu je při vzrušení kolmo ke kořeni ocasu. Ocas není nasazen příliš vysoko, ani příliš nízko. Není-li pes vzrušen, je ocas nesen vesele, mírně nad úrovní těla.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Nohy krátké s výborně vyvinutými svaly a kostmi; postavené daleko od sebe a hrudník mezi nimi řádně sestupuje. Nohy do tvaru O jsou vysoce nežádoucí.
Ramena: Dobře uložená vzad, avšak ne těžká.
Předloktí: Sleduje linii hrudníku.
Tlapky: V postoji směřují vpřed nebo mírně vně.
PÁNEVNÍ KONČETINY: .Mírně delší než hrudní končetiny, postavené poměrně široko od sebe, avšak nejsou rozložené tak, aby působily nepřirozeně.
Stehna: Dobře vyvinutá.
Kolenní klouby: Zaúhlené.
Hlezna: Dobře uložená dole. Případné paspárky se obvykle odstraňují.
Tlapky: Okrouhlé se silnými polštářky. Zadní tlapky jsou menší než přední. Drápy jsou tmavé, jejich odstín se však liší od barvy těla. Ploché nebo rozevřené tlapky jsou vysoce nežádoucí.
CHŮZE / POHYB: Silný, přímý impuls odzadu umožňuje plynulý, volný a nenásilný pohyb s dlouhým krokem, dosahujícím dopředu. Tuhý, škrobený, hopsavý nebo vlnivý pohyb je vysoce nežádoucí.
OSRSTĚNÍ
SRST: Srst představuje velmi důležitý znak plemene. Dvojí srst s měkkou hustou podsadou a tvrdší krycí srstí, která není drátovitá, nýbrž působí na dotek křehce. Srst spadající podél hřbetu by neměla být „rozevřená“, ale měla by ležet ve svazečcích způsobených tím, že tvrdší srst prostupuje jemnější podsadou. Srst na předních nohou je přibližně 5 cm dlouhá. Vrchní strana ocasu je pokryta drátovitou srstí, spodní strana není tak drátovitá, ale je pokrytá úhlednými pesíky jemnější srsti.
BARVA: Pepř nebo hořčice.
• Barva pepře: V rozmezí od tmavé modročerné do světle stříbřitě šedé, preferovány jsou (pro)střední odstíny. Zbarvení těla sestupuje od ramen po kyčle a pozvolna přechází do zbarvení nohou a tlapek, jehož rozmezí sahá dle barvy těla od syté tříslové po světle žlutohnědou. Bohatá stříbřitě bílá čupřina.
• Barva hořčice: V rozmezí od červenohnědé po světle žlutohnědou. Bohatá krémově bílá čupřina, nohy a tlapy mají tmavší odstín než hlava.
U obou barevných rázů jsou chomáčky srsti na předních nohách poněkud světlejší než srst na přední části nohou. Malé množství bílé srsti na hrudníku a bílé drápy jsou přípustné. Bílé tlapky jsou nežádoucí. Srst na spodní straně ocasu je světlejší než na vrchní straně – zde by měla srst být tmavší než barva těla.
HMOTNOST: 8 – 11 kg u psů v dobré pracovní kondici. Nižší hmotnost z daného rozmezí je preferována.
VADY: Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Standard FCI č. 168 / 01.12.1997
ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie
DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PŮVODNÍHO
PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987
VYUŽITÍ: teriér
KLASIFIKACE FCI: skupina 3 teriéři
sekce 2 nízkonozí teriéři
Bez pracovní zkoušky.
CELKOVÝ VZHLED: Typická hlava porostlá krásnou hedvábnou srstí, s velkýma, moudrýma a inteligentníma očima. Hlava kontrastně doplňuje dlouhé, nízké lasicovité tělo. Krátké, silné končetiny; srst je odolná proti vlivům počasí.
CHOVÁNÍ / POVAHA: Hravý, dovedný teriér. Nezávislý, velmi inteligentní, odhodlaný, vytrvalý, vnímavý, laskavý a důstojný.
HLAVA: Silně utvářená, velká, avšak úměrná k velikosti psa; mimořádně vyvinuté svaly, zejména svaly maxilární (čelistní).
LEBEČNÍ ČÁST:
Lebka: Široká, směrem k očím se zužuje a v oblasti od vnitřního koutku oka k týlu měří zhruba stejně jako od ucha k uchu. Čelo je správně vyklenuté. Hlava je pokrytá velmi jemnou hedvábnou srstí, která se neomezuje pouze na čupřinu.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: Černý.
Morda: Poměr k lebce je asi 3 : 5. Na nosním hřbetě je trojúhelníkovitá lysina, která směřuje od nosu zpět k očím v šířce zhruba 2,5 cm.
Líce: Postupně se zužují směrem k hluboké a silné mordě.
Čelisti / zuby: Silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Jakákoli odchylka je vysoce nežádoucí. Zuby jsou velmi silné, zejména špičáky, které jsou na malého psa mimořádně velké. Špičáky navzájem dobře zapadají a dodávají tak psovi nejvyšší možnou sílu držet a trhat. Vnitřek tlamy je černý nebo tmavě zbarvený.
Oči: Tmavě ořechové barvy, posazené daleko od sebe a nízko; velké, jasné, plné a kulaté, nikoli však vypoulené.
Uši: Svěšené, nasazené dobře vzadu a daleko od sebe, nízko na lebce. Visí těsně podle lící, u základny velmi lehce vyčnívají. V místě nasazení jsou široké a zužují se téměř do špičky; přední část ucha spadá podél hlavy od svého nasazení až ke špičce téměř rovně dolů. Chrupavka a kůže ucha je velmi tenká. Délka ucha činí 7,5 až 10 cm. Barva uší ladí s barvou těla. U psa barvy pepře jsou uši pokryté jemnou, rovnou, tmavou srstí (v některých případech téměř černou).
U psa barvy hořčice má srst na uších barvu hořčicovou, a to o odstín tmavší než má tělo, nikoli však černou. V obou případech se vyskytuje tenký chomáček světlé srsti, který začíná zhruba 5 cm nad špičkou ucha a má téměř stejnou barvu a strukturu jako čupřina, čímž je uchu dodán příznačný vzhled. Toto zakončení ucha se nemusí objevit do věku 2 let.
KRK: Velmi svalnatý, dobře vyvinutý a silný, vykazující velkou sílu. Dobře usazený do ramen.
TĚLO: Dlouhé, silné a pružné.
Hřbet: Poněkud nízký u ramen, s lehkou křivkou směřující dolů a odpovídajícím obloukem přes bedra; slabý pozvolný pokles od vrcholu beder ke kořeni ocasu. Páteř je dobře osvalena.
Hrudník: Dobře vyvinutý a mezi hrudními končetinami sestupující hluboko dolů.
Žebra: Dobře klenutá a oblá.
OCAS: Poněkud krátký, délka 20-25 cm, poměrně silný (tlustý) u kořene, v délce zhruba 10 cm sílí a pak se zužuje do špičky. Není zakroucený ani stočený, avšak tvoří křivku jako turecká šavle. Konec ocasu je při vzrušení kolmo ke kořeni ocasu. Ocas není nasazen příliš vysoko, ani příliš nízko. Není-li pes vzrušen, je ocas nesen vesele, mírně nad úrovní těla.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Nohy krátké s výborně vyvinutými svaly a kostmi; postavené daleko od sebe a hrudník mezi nimi řádně sestupuje. Nohy do tvaru O jsou vysoce nežádoucí.
Ramena: Dobře uložená vzad, avšak ne těžká.
Předloktí: Sleduje linii hrudníku.
Tlapky: V postoji směřují vpřed nebo mírně vně.
PÁNEVNÍ KONČETINY: .Mírně delší než hrudní končetiny, postavené poměrně široko od sebe, avšak nejsou rozložené tak, aby působily nepřirozeně.
Stehna: Dobře vyvinutá.
Kolenní klouby: Zaúhlené.
Hlezna: Dobře uložená dole. Případné paspárky se obvykle odstraňují.
Tlapky: Okrouhlé se silnými polštářky. Zadní tlapky jsou menší než přední. Drápy jsou tmavé, jejich odstín se však liší od barvy těla. Ploché nebo rozevřené tlapky jsou vysoce nežádoucí.
CHŮZE / POHYB: Silný, přímý impuls odzadu umožňuje plynulý, volný a nenásilný pohyb s dlouhým krokem, dosahujícím dopředu. Tuhý, škrobený, hopsavý nebo vlnivý pohyb je vysoce nežádoucí.
OSRSTĚNÍ
SRST: Srst představuje velmi důležitý znak plemene. Dvojí srst s měkkou hustou podsadou a tvrdší krycí srstí, která není drátovitá, nýbrž působí na dotek křehce. Srst spadající podél hřbetu by neměla být „rozevřená“, ale měla by ležet ve svazečcích způsobených tím, že tvrdší srst prostupuje jemnější podsadou. Srst na předních nohou je přibližně 5 cm dlouhá. Vrchní strana ocasu je pokryta drátovitou srstí, spodní strana není tak drátovitá, ale je pokrytá úhlednými pesíky jemnější srsti.
BARVA: Pepř nebo hořčice.
• Barva pepře: V rozmezí od tmavé modročerné do světle stříbřitě šedé, preferovány jsou (pro)střední odstíny. Zbarvení těla sestupuje od ramen po kyčle a pozvolna přechází do zbarvení nohou a tlapek, jehož rozmezí sahá dle barvy těla od syté tříslové po světle žlutohnědou. Bohatá stříbřitě bílá čupřina.
• Barva hořčice: V rozmezí od červenohnědé po světle žlutohnědou. Bohatá krémově bílá čupřina, nohy a tlapy mají tmavší odstín než hlava.
U obou barevných rázů jsou chomáčky srsti na předních nohách poněkud světlejší než srst na přední části nohou. Malé množství bílé srsti na hrudníku a bílé drápy jsou přípustné. Bílé tlapky jsou nežádoucí. Srst na spodní straně ocasu je světlejší než na vrchní straně – zde by měla srst být tmavší než barva těla.
HMOTNOST: 8 – 11 kg u psů v dobré pracovní kondici. Nižší hmotnost z daného rozmezí je preferována.
VADY: Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.