Sandytrail Sacre Coeur (import Anglie), fenka. Chovatelská stanice: Czech Dreamer
Pyrenejský ovčák je plemeno malé až střední velikosti (jedná se spolu s pyrenejským ovčákem s dlouhou srstí o nejmenší francouzské plemeno pasteveckých psů), které připomíná menšího Picardského ovčáka. Plemeno má štíhlou, atletickou postavu, což mu poskytuje jak rychlost, tak vytrvalost, což je typické pro menší pastevecké psy. Oba druhy jsou anatomicky téměř identické, přestože je popisováno, že hladkosrstá varieta je mírně kratší na těle a má kompaktnější tlapky. Plemeno je považováno za velmi odolné, a jeho stavba mu poskytuje impozantní vytrvalost, zejména při práci v nadmořských výškách, snadno překoná více než 32 kilometrů za den.
Srst Pyrenejského ovčáka může být středně dlouhá (nazývaná kočičí srst) nebo dlouhá. Dlouhosrsté varianty mají delší srst na obličeji, zatímco hladkosrstá varieta má na obličeji mnohem kratší srst. Srst plemene poskytuje vynikající ochranu před extrémními povětrnostními podmínkami, zejména u dlouhosrstých variant. Variace ve srsti plemene naznačují, že je plemeno primárně chováno pro pracovní schopnosti a ne pro vzhled.
Tradičně byly u Pyrenejského ovčáka kupírovány uši a ocas, i když tento zvyk již není běžný kvůli omezením/zákazům.
Pyrenejský ovčák je extrémně aktivní plemeno, někdy popisované jako „ohnivá koule“. Je velmi inteligentní a bystrý, roztomilý, s rychlými reakcemi a je plný energie. Stejně jako mnoho plemen ovčáků je toto plemeno spíše opatrné k cizím lidem, i když se říká, že krátkosrstá varieta je méně nedůvěřivá.
F.C.I.-Standard č. 141 / 09.11.2006 / GB
PYRENEJSKÝ OVČÁK DLOUHOSRSTÝ
(Chien de berger des Pyrénées à poil long)
ZEMĚ PŮVODU: Francie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2006
POUŽITÍ: Ovčácký pes, používaný na farmách a pastvinách v Pyrenejích.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 ovčáci
Se zkouškou z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRUNTÍ:
Od svých začátků bylo toto plemeno v oficiální kynologii prakticky neznámé až do počátku 20.století. Jeho typ se dost podstatně liší podle regionů, údolí od údolí, jeho tělesný rámec i osrstění se mohou výrazně odlišovat, co se však nikdy nemění, je jeho charakter.Mezi roky 1921 až 1925 byl vypracován panem Bernardem Sénac-Lagrandem první plemenný standard. Ke změnám došlo nejprve již za jeho předsednictví, postupně pak pod předsednictvím Charlese Duconta (1954-1986), Guy-Jeana Mansencala (1986-200) a Alaina Pécoulta (od r.2000...), jenž po roce 2001 úzce spolupracuje s panem Raymondem Triquetem .
CELKOVÝ VZHLED:
Je to pes, který, ač je malý a lehký, bystře reaguje na každý popud. Jeho fysiognomie svědčí o neustálé bdělosti, výraz má ostražitý a nedůvěřivý, velký rozsah pohybu kloubů umožňuje tomuto psovi charakteristický pohyb, nesrovnatelný s žádným jiným plemenem.
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
- Lebka (mozkovna) je přibližně stejně dlouhá jako široká.
- Čenichová partie je kratší než než mozkovna v poměru:čenichová partie2:mozkovna 3.
- Délka těla je větší než výška v kohoutku.
- Vzdálenost od lokte k zemi je větší než polovina výšky v kohoutku.
POVAHA / TEMPERAMENT: odvážný, vytrvalý, malý pes, iniciativní, ale přesto zcela oddaný svému pánovi. Je přirozeně trošku tvrdohlavý, takže je třeba pevného vedení k usměrnění jeho energie a k plnému využití jeho inteligence a živosti. Často je zdrženlivý vůči neznámým lidem.
HLAVA: trojúhelníkového tvaru.
ČÁST MOZKOVÁ:
Mozkovna: středně vyvinutá, téměř plochá, s téměř neznatelnou čelní rýhou, harmonicky zaoblená po stranách, s velmi lehce vyjádřeným týlním hrbolem. Je přibližně stejně široká jako dlouhá. Její přední část se pozvolna svažuje k čenichové partii.
Stop: sotva patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá.
Tlama: Nosní hřbet je rovný, trochu kratší než mozkovna, morda se klínovitě zužuje ke konci, ten však nesmí být špičatý.
Pysky: Nepříliš silné, kompletně zakrývají spodní čelist, bez nápadných koutků. Okraje pysků a patro jsou buď černé, nebo s výraznými černými znaky.
Čelisti/Zuby: Kompletní chrup, silné špičáky. Nůžový skus (řezáky horní čelisti překrývají spodní bez ztráty kontaktu). Klešťový skus (řezáky stojí proti sobě) je tolerován.
Oči: Výrazné, mírně mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. Nesmí být zapadlé ani vypoulené. Skvrny na rohovce (strakaté oči) jsou povoleny u psů zbarvení „harlekýn“ (blue-merle) nebo u břidlicově šedých psů, u těchto zbarvení jsou dokonce různobarevné oči charakteristické. Okraje očí jsou černé bez ohledu na barvu srsti.
Uši: Musí být spíše krátké, přiměřeně široké u základny, nasazené nepříliš blízko sebe na vrcholu lebky, ale také ne navzájem příliš vzdálené. Mají trojúhelníkovitý tvar, jsou jemné (slabé) a zakončené do špičky, zavěšené, ploché, velmi pohyblivé. Je li pes ve střehu, tak při pohledu zepředu musí jejich horní okraj prodlužovat viditelně příčnou linii mozkovny. Mohou také být částečně vztyčené; v tomto případě musí být jejich spodní část vztyčená a pohyblivá, v ideálním stavu se má horní polovina nebo poslední třetina klopit dopředu nebo do strany a klopení musí být symetrické na obou uších.
KRK: poměrně dlouhý a svalnatý, vybíhá harmonicky z plecí.
TRUP: silná kostra bez dojmu hrubosti, se suchým osvalením.
Hřbetní linie: pevná.
Kohoutek: výrazný.
Hřbet: spíše dlouhý a silný.
Bedra: krátká, jen mírně klenutá, ale působí klenutěji, protože srst je na stehnech zadních končetin a na zádi velmi hustá a objemná.
Záď: poměrně krátká a spíše spáditá.
Hrudník: přiměřeně vyvinutý, dosahuje k lokti. Žebra jsou mírně klenutá.
Břicho a slabiny:málo spuštěné.
OCAS: nepříliš dlouhý, poměrně nízko nasazený, s háčkem na špičce; je dobře osrstěný. Když je pes v afektu, zpravidla je nesen jen nepatrně nad hřbetní linií, ale přesto se může točit směrem nahoru. V zemích, kde to legislativa nezakazuje, se obvykle zkracuje (kupíruje). Vrozeně krátký ocas je přípustný.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: rovné, suché, šlachovité, s bohatým osrstěním.
Lopatka: poměrně dlouhá, mírně šikmo uložená.
Nadloktí: šikmé, stejné délky jako lopatka.
Nadprstí: rovné.
Kloub zápěstí: nápadně vyjádřený.
Nadprstí: mírně šikmé při pohledu z profilu.
Přední tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: mají poměrně uzavřené úhlení. Psi se středně dlouhou srstí nemají „kalhoty“.
Stehna: nepříliš dlouhá, mírně šikmá, silná a nápadně osvalená.
Kolenní kloub: dobře zaúhlený a paralelní s trupem.
Bérec: poměrně dlouhý a šikmý.
Hlezenní kloub: suchý, nízko uložený, občas jsou oba hlezenní klouby v postoji poměrně blízko sebe.
Hlezno: postavené kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo postavené směrem dopředu.
Zadní tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
Paspárky: na pánevních končetinách mohou nebo nemusí být jednoduché nebo dvojité paspárky.
POHYB: při chůzi dělá pyrenejský ovčák poměrně krátké kroky. Jeho typickým pohybem je však klus, který je volný a energický. Při krátkém klusu je hlava nesena poněkud výše, při prodloužení klusu (dlouhý krok) je hlava v linii hřbetu. Tlapky se nikdy nezvedají příliš vysoko, pohyb je plynulý a tlapky se pohybují těsně nad zemí.
KŮŽE: jemná, často s tmavými skvrnami bez ohledu na barvu srsti.
OSRSTĚNÍ:
SRST: dlouhá nebo středně dlouhá, ale vždy hustá. Chlupy těsně přiléhají k tělu, někdy jsou mírně zvlněné, hustější a plstnatější na zádi a na stehnech. Textura srsti je něčím mezi ovčí vlnou a kozími chlupy. U některých jedinců může kombinace hrubé a jemně vlnité srsti vytvořit prameny nebo šňůry nazývané „cadenettes“, případně zacuchané nebo zplstnatělé prameny zvané „matelotes“, které se na zádi překrývají podobně jako došky. „Cadenettes“ se nacházejí na hrudi a na hrudních končetinách v úrovni loktů. Na tlamě je srst kratší a méně hustá. Na špičce tlamy - a někdy na celé tlamě – je srst přilehlá a směřuje od špičky čumáku dozadu. Po stranách tlamy a na lících je srst delší a také směřuje směrem dozadu. Oči musí být vidět, nesmí být překryty srstí.
BARVA: plavá, světlejší či tmavší, s nebo bez příměsi černých chlupů a někdy s malými bílými znaky na hrudi nebo na končetinách. Šedá, světlejší či tmavší, často s bílou na hlavě, hrudi a končetinách. Harlekýn (modrá s černou, blue merle) nebo břidlicová. Existují také žíhaní jedinci, černí a černí s bílými znaky (částečná strakatost). Jednobarevnost je preferována.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi od 40 do 48 cm.
Feny od 38 do 46 cm.
Je povolena tolerance +/- 2 cm u jinak typických jedinců.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na štěstí psa.
HRUBÉ VADY
Celkový vzhled:
• Těžcí psi, postrádající živost.
Hlava :
• Lomená, nahoře zašpičatělá lebka, zaoblené čelo, příliš výrazný nebo naopak nevyznačený stop.
Tlama :
• Hranatá čtvercového nebo obdélníkového rámce, nedostatečně pigmentovaná nosní houba nebo pysky.
Oči :
• Světlé nebo s plachým výrazem. Nedostatečně pigmentované okraje očních víček.
• .
Ocas : ocas nesený zatočený na nebo nad bedry; ocas řečený „veverčí“ (sklopený vodorovně
na hřbet); srostlé
Srst:
• Příliš bohatá srst na hlavě, zejména pokud zakrývá oči, a na tlamě, pokud připomíná “vousy” grifonů. Jemná textura, měkké, drátovité, kudrnaté nebo kadeřavé chlupy. Srst postrádající hustotu nebo tloušťku.
Barva:
• Strakatost pokrývající více než třetinu těla. Harlekýn s nedostatečným kontrastem mezi šedou a černou nebo s plavými skvrnami. Rozředěná (nevýrazná) barva. Černá barva s pálením na hlavě a na končetinách (černá s plavými znaky).
•
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Povaha / Temperament
• Agresivní nebo příliš bázlivý.
Nosní houba :
• Jiná než absolutně černá..
Čelisti :
• Předkus nebo podkus, jakékoli deformace čelistí. Absence více jak dvou zubů, P1 nejsou brány v potaz. Přítomnost všech řezáků a špičáků je nezbytná.
Uši :
• Uši přirozeně vztyčené.
Oči:
• Skvrnité duhovky u jinak zbarvených jedinců, než harlekýnů a břidlicových. Depigmentace očního víčka. Světle žluté oko.
Ocas :
• Ocas chabý, vertikálně visící.
Srst:
• Kudrnatá.
Zbarvení:
• Bílé zbarvení, nebo jiné, než jaké uvádí standard. Strakatost na více jak jedné třetině těla u černě zbarvených jedinců.
Výška:
• Mimo hranice, stanovené standardem.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni
NB: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku
PYRENEJSKÝ OVČÁK DLOUHOSRSTÝ
(Chien de berger des Pyrénées à poil long)
ZEMĚ PŮVODU: Francie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 25.10.2006
POUŽITÍ: Ovčácký pes, používaný na farmách a pastvinách v Pyrenejích.
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 ovčáci
Se zkouškou z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRUNTÍ:
Od svých začátků bylo toto plemeno v oficiální kynologii prakticky neznámé až do počátku 20.století. Jeho typ se dost podstatně liší podle regionů, údolí od údolí, jeho tělesný rámec i osrstění se mohou výrazně odlišovat, co se však nikdy nemění, je jeho charakter.Mezi roky 1921 až 1925 byl vypracován panem Bernardem Sénac-Lagrandem první plemenný standard. Ke změnám došlo nejprve již za jeho předsednictví, postupně pak pod předsednictvím Charlese Duconta (1954-1986), Guy-Jeana Mansencala (1986-200) a Alaina Pécoulta (od r.2000...), jenž po roce 2001 úzce spolupracuje s panem Raymondem Triquetem .
CELKOVÝ VZHLED:
Je to pes, který, ač je malý a lehký, bystře reaguje na každý popud. Jeho fysiognomie svědčí o neustálé bdělosti, výraz má ostražitý a nedůvěřivý, velký rozsah pohybu kloubů umožňuje tomuto psovi charakteristický pohyb, nesrovnatelný s žádným jiným plemenem.
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
- Lebka (mozkovna) je přibližně stejně dlouhá jako široká.
- Čenichová partie je kratší než než mozkovna v poměru:čenichová partie2:mozkovna 3.
- Délka těla je větší než výška v kohoutku.
- Vzdálenost od lokte k zemi je větší než polovina výšky v kohoutku.
POVAHA / TEMPERAMENT: odvážný, vytrvalý, malý pes, iniciativní, ale přesto zcela oddaný svému pánovi. Je přirozeně trošku tvrdohlavý, takže je třeba pevného vedení k usměrnění jeho energie a k plnému využití jeho inteligence a živosti. Často je zdrženlivý vůči neznámým lidem.
HLAVA: trojúhelníkového tvaru.
ČÁST MOZKOVÁ:
Mozkovna: středně vyvinutá, téměř plochá, s téměř neznatelnou čelní rýhou, harmonicky zaoblená po stranách, s velmi lehce vyjádřeným týlním hrbolem. Je přibližně stejně široká jako dlouhá. Její přední část se pozvolna svažuje k čenichové partii.
Stop: sotva patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá.
Tlama: Nosní hřbet je rovný, trochu kratší než mozkovna, morda se klínovitě zužuje ke konci, ten však nesmí být špičatý.
Pysky: Nepříliš silné, kompletně zakrývají spodní čelist, bez nápadných koutků. Okraje pysků a patro jsou buď černé, nebo s výraznými černými znaky.
Čelisti/Zuby: Kompletní chrup, silné špičáky. Nůžový skus (řezáky horní čelisti překrývají spodní bez ztráty kontaktu). Klešťový skus (řezáky stojí proti sobě) je tolerován.
Oči: Výrazné, mírně mandlového tvaru, tmavě hnědé barvy. Nesmí být zapadlé ani vypoulené. Skvrny na rohovce (strakaté oči) jsou povoleny u psů zbarvení „harlekýn“ (blue-merle) nebo u břidlicově šedých psů, u těchto zbarvení jsou dokonce různobarevné oči charakteristické. Okraje očí jsou černé bez ohledu na barvu srsti.
Uši: Musí být spíše krátké, přiměřeně široké u základny, nasazené nepříliš blízko sebe na vrcholu lebky, ale také ne navzájem příliš vzdálené. Mají trojúhelníkovitý tvar, jsou jemné (slabé) a zakončené do špičky, zavěšené, ploché, velmi pohyblivé. Je li pes ve střehu, tak při pohledu zepředu musí jejich horní okraj prodlužovat viditelně příčnou linii mozkovny. Mohou také být částečně vztyčené; v tomto případě musí být jejich spodní část vztyčená a pohyblivá, v ideálním stavu se má horní polovina nebo poslední třetina klopit dopředu nebo do strany a klopení musí být symetrické na obou uších.
KRK: poměrně dlouhý a svalnatý, vybíhá harmonicky z plecí.
TRUP: silná kostra bez dojmu hrubosti, se suchým osvalením.
Hřbetní linie: pevná.
Kohoutek: výrazný.
Hřbet: spíše dlouhý a silný.
Bedra: krátká, jen mírně klenutá, ale působí klenutěji, protože srst je na stehnech zadních končetin a na zádi velmi hustá a objemná.
Záď: poměrně krátká a spíše spáditá.
Hrudník: přiměřeně vyvinutý, dosahuje k lokti. Žebra jsou mírně klenutá.
Břicho a slabiny:málo spuštěné.
OCAS: nepříliš dlouhý, poměrně nízko nasazený, s háčkem na špičce; je dobře osrstěný. Když je pes v afektu, zpravidla je nesen jen nepatrně nad hřbetní linií, ale přesto se může točit směrem nahoru. V zemích, kde to legislativa nezakazuje, se obvykle zkracuje (kupíruje). Vrozeně krátký ocas je přípustný.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: rovné, suché, šlachovité, s bohatým osrstěním.
Lopatka: poměrně dlouhá, mírně šikmo uložená.
Nadloktí: šikmé, stejné délky jako lopatka.
Nadprstí: rovné.
Kloub zápěstí: nápadně vyjádřený.
Nadprstí: mírně šikmé při pohledu z profilu.
Přední tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: mají poměrně uzavřené úhlení. Psi se středně dlouhou srstí nemají „kalhoty“.
Stehna: nepříliš dlouhá, mírně šikmá, silná a nápadně osvalená.
Kolenní kloub: dobře zaúhlený a paralelní s trupem.
Bérec: poměrně dlouhý a šikmý.
Hlezenní kloub: suchý, nízko uložený, občas jsou oba hlezenní klouby v postoji poměrně blízko sebe.
Hlezno: postavené kolmo k zemi nebo jen mírně šikmo postavené směrem dopředu.
Zadní tlapky: suché, poměrně ploché, výrazně oválného tvaru. Polštářky jsou tmavé. Malé, tvrdé drápky jsou zakryté srstí, která se nachází i pod tlapkou, mezi polštářky.
Paspárky: na pánevních končetinách mohou nebo nemusí být jednoduché nebo dvojité paspárky.
POHYB: při chůzi dělá pyrenejský ovčák poměrně krátké kroky. Jeho typickým pohybem je však klus, který je volný a energický. Při krátkém klusu je hlava nesena poněkud výše, při prodloužení klusu (dlouhý krok) je hlava v linii hřbetu. Tlapky se nikdy nezvedají příliš vysoko, pohyb je plynulý a tlapky se pohybují těsně nad zemí.
KŮŽE: jemná, často s tmavými skvrnami bez ohledu na barvu srsti.
OSRSTĚNÍ:
SRST: dlouhá nebo středně dlouhá, ale vždy hustá. Chlupy těsně přiléhají k tělu, někdy jsou mírně zvlněné, hustější a plstnatější na zádi a na stehnech. Textura srsti je něčím mezi ovčí vlnou a kozími chlupy. U některých jedinců může kombinace hrubé a jemně vlnité srsti vytvořit prameny nebo šňůry nazývané „cadenettes“, případně zacuchané nebo zplstnatělé prameny zvané „matelotes“, které se na zádi překrývají podobně jako došky. „Cadenettes“ se nacházejí na hrudi a na hrudních končetinách v úrovni loktů. Na tlamě je srst kratší a méně hustá. Na špičce tlamy - a někdy na celé tlamě – je srst přilehlá a směřuje od špičky čumáku dozadu. Po stranách tlamy a na lících je srst delší a také směřuje směrem dozadu. Oči musí být vidět, nesmí být překryty srstí.
BARVA: plavá, světlejší či tmavší, s nebo bez příměsi černých chlupů a někdy s malými bílými znaky na hrudi nebo na končetinách. Šedá, světlejší či tmavší, často s bílou na hlavě, hrudi a končetinách. Harlekýn (modrá s černou, blue merle) nebo břidlicová. Existují také žíhaní jedinci, černí a černí s bílými znaky (částečná strakatost). Jednobarevnost je preferována.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi od 40 do 48 cm.
Feny od 38 do 46 cm.
Je povolena tolerance +/- 2 cm u jinak typických jedinců.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na štěstí psa.
HRUBÉ VADY
Celkový vzhled:
• Těžcí psi, postrádající živost.
Hlava :
• Lomená, nahoře zašpičatělá lebka, zaoblené čelo, příliš výrazný nebo naopak nevyznačený stop.
Tlama :
• Hranatá čtvercového nebo obdélníkového rámce, nedostatečně pigmentovaná nosní houba nebo pysky.
Oči :
• Světlé nebo s plachým výrazem. Nedostatečně pigmentované okraje očních víček.
• .
Ocas : ocas nesený zatočený na nebo nad bedry; ocas řečený „veverčí“ (sklopený vodorovně
na hřbet); srostlé
Srst:
• Příliš bohatá srst na hlavě, zejména pokud zakrývá oči, a na tlamě, pokud připomíná “vousy” grifonů. Jemná textura, měkké, drátovité, kudrnaté nebo kadeřavé chlupy. Srst postrádající hustotu nebo tloušťku.
Barva:
• Strakatost pokrývající více než třetinu těla. Harlekýn s nedostatečným kontrastem mezi šedou a černou nebo s plavými skvrnami. Rozředěná (nevýrazná) barva. Černá barva s pálením na hlavě a na končetinách (černá s plavými znaky).
•
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Povaha / Temperament
• Agresivní nebo příliš bázlivý.
Nosní houba :
• Jiná než absolutně černá..
Čelisti :
• Předkus nebo podkus, jakékoli deformace čelistí. Absence více jak dvou zubů, P1 nejsou brány v potaz. Přítomnost všech řezáků a špičáků je nezbytná.
Uši :
• Uši přirozeně vztyčené.
Oči:
• Skvrnité duhovky u jinak zbarvených jedinců, než harlekýnů a břidlicových. Depigmentace očního víčka. Světle žluté oko.
Ocas :
• Ocas chabý, vertikálně visící.
Srst:
• Kudrnatá.
Zbarvení:
• Bílé zbarvení, nebo jiné, než jaké uvádí standard. Strakatost na více jak jedné třetině těla u černě zbarvených jedinců.
Výška:
• Mimo hranice, stanovené standardem.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni
NB: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku